Historie a současnost
V minulosti lidé neměli jistotu, že bude každý rok dost obilí, a tak vznikaly kontribučenské sýpky – společné obecní zásobárny, které sloužily jako pojistka pro případ neúrody, válek nebo jiných krizových situací.
Rolníci si z nich mohli půjčovat obilí na setí, které po sklizni vraceli, často s malým úrokem. V době nedostatku se z těchto zásob vydávalo obilí obyvatelům, čímž se předcházelo hladomorům a sociálním nepokojům. Sýpky zároveň pomáhaly stabilizovat ceny obilí na místních trzích a podporovaly solidaritu mezi lidmi – každý hospodář přispíval do společné zásoby. Tento systém byl nejen praktický, ale i prozíravý, protože umožňoval obcím přežít i v těžkých obdobích. Dnes jsou kontribučenské sýpky často krásnými historickými památkami a připomínkou chytrého a funkčního systému, jak si lidé dokázali pomáhat.
Jedním z nejvýraznějších příkladů je Bělohradská sýpka – barokní budova z 18. století, která vyniká jedinečnou architekturou s klenbami ve dvou podlažích. Klenutý strop v přízemí je u sýpky určené původně jen ke skladování obilí neobvyklý, zatímco klenba v druhém podlaží je zcela unikátní v rámci Česka. V 19. století byl proražen vstupní portál a v roce 1893 instalován výtah, po kterém se dochoval průraz v přízemní klenbě. V 80. letech se plánovala přestavba na kulturní dům, ale záměr nebyl realizován, což umožnilo zachování téměř původní podoby. Kompletní rekonstrukce v roce 2024 sýpku zachránila a proměnila ji z ruiny v živé kulturní centrum s kavárnou, galerií a multifunkčním sálem, které dnes tvoří srdce společenského dění v Lázních Bělohrad.
Historie Bělohradské sýpky
Příběh bělohradské sýpky se začal psát na konci 18. století. Tehdejší zemi sužoval velký hladomor, což vedlo k vydání nařízení budovat bytelné špýchary, které by sloužily jako bezpečné zásobárny obilí pro těžké časy. Tato klasicistní budova se stala nedílnou součástí vrchnostenského hospodářství a dodnes patří k nejvýznamnějším památkovým objektům svého druhu nejen v Královéhradeckém kraji, ale v kontextu celých Čech. Jako cenný doklad dobové architektury je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.
Sýpka je úzce spjata s historií celého zámeckého areálu. V místech dnešního zámku původně stávala dřevěná tvrz Koštofrank, kterou nechal Jan Škopka z Bílých Otradovic přestavět na tvrz kamennou. Právě jejím bílým zdem vděčíme za název celého města, neboť poddaní místu neřekli jinak než "Bílý hrad" – Bělohrad. Na počátku 18. století pak Bertold Vilém z Valdštejna nechal starou tvrz od základů přebudovat v reprezentativní barokní zámek, čímž areál získal svou nynější tvář.
Významnou roli v životě města hraje i přilehlý zámecký park, jehož součástí je kromě sýpky také empírová budova bývalé zimní oranžerie, v níž byl v roce 1959 zřízen Památník K. V. Raise. Přestože sýpka v poválečných letech sloužila místnímu JZD pro praktické účely uskladňování zrní, její historická a estetická hodnota zůstala zachována. Zámecký park se sýpkou v pozadí byl vždy přirozeným centrem kulturního dění a zůstává jím i dnes, kdy hostí divadelní představení, koncerty a komunitní akce, které udržují společenský tep Lázní Bělohrad stále živý.
Architektonický unikát
Budova Bělohradské sýpky vznikla jako klasicistní novostavba, která svou racionalitou a monumentálností dodnes vzbuzuje obdiv. Přestože se jednalo o čistě hospodářský objekt, jeho exteriér byl navržen s mimořádným citem pro detail. Fasády jsou členěny vysokými lizénami a zakončeny bohatě profilovanou hlavní římsou, zatímco zaoblená nároží dodávají stavbě typický charakter barokně-klasicistní architektury. Původní rytmus sedmi okenních os s kamenným ostěním a kovanými mřížemi podtrhuje monumentální ráz budovy, který svou důstojností přesahuje běžné standardy tehdejších sýpek.
Skutečný poklad se však skrývá uvnitř. Bělohradská sýpka je totiž v českém kontextu naprosto unikátní svým dispozičním řešením. Zatímco u většiny historických sýpek bývalo zaklenuto pouze přízemí, zdejší stavba se pyšní soustavou klasicistních plackových kleneb na masivních pilířích hned ve dvou podlažích nad sebou. Toto velkorysé řešení nemá u nás známou analogii a činí z objektu prvořadou technickou a architektonickou památku. Působivou atmosféru interiéru doplňuje také nezvykle rozměrné schodiště a historický krov typu ležaté stolice, který v podstřeší přežívá jako ozvěna vrcholného baroka.