Rolníci si z nich mohli půjčovat obilí na setí, které po sklizni vraceli, často s malým úrokem. V době nedostatku se z těchto zásob vydávalo obilí obyvatelům, čímž se předcházelo hladomorům a sociálním nepokojům. Sýpky zároveň pomáhaly stabilizovat ceny obilí na místních trzích a podporovaly solidaritu mezi lidmi – každý hospodář přispíval do společné zásoby. Tento systém byl nejen praktický, ale i prozíravý, protože umožňoval obcím přežít i v těžkých obdobích. Dnes jsou kontribučenské sýpky často krásnými historickými památkami a připomínkou chytrého a funkčního systému, jak si lidé dokázali pomáhat.

Jedním z nejvýraznějších příkladů je Bělohradská sýpka – barokní budova z 18. století, která vyniká jedinečnou architekturou s klenbami ve dvou podlažích. Klenutý strop v přízemí je u sýpky určené původně jen ke skladování obilí neobvyklý, zatímco klenba v druhém podlaží je zcela unikátní v rámci Česka. V 19. století byl proražen vstupní portál a v roce 1893 instalován výtah, po kterém se dochoval průraz v přízemní klenbě. V 80. letech se plánovala přestavba na kulturní dům, ale záměr nebyl realizován, což umožnilo zachování téměř původní podoby. Kompletní rekonstrukce v roce 2024 sýpku zachránila a proměnila ji z ruiny v živé kulturní centrum s kavárnou, galerií a multifunkčním sálem, které dnes tvoří srdce společenského dění v Lázních Bělohrad.